Cestou jedinečnosti – Máme svá poslání

IMG_3371Častokrát slyšíme o poslání či osudu. Je pravdou, že jakmile člověk pozná proč žije, žije se mu snadněji. Ne proto, že by před tím nežil, ale protože najedou vše dává větší smysl. Najednou opustí hádky o malichernostech, protože již ví k čemu je předurčen. Vše se zklidní. To za co byl dříve kárán a odsuzován, je nyní jeho velké plus. Doposud nic z toho neviděl. Neznal a neuznával. Okolí si skoro klepalo na čelo, že se určitě zbláznil. Co v tom, prosím tě, vidíš? Proč to tak máš? Jsi nějaký divný.

Každý máme nějakou tu svoji “maličkost”, která je naše a čím jsme na tomto světě jedinečný. Narozením začínáme svůj život. Na tuto Zemi se dostáváme s určitým zadáním naší cesty. Zrozením jakoby vše zapomeneme. Vše se uloží do podvědomí, duše, která se stan naší hnací sílou k cestě, která je ta naše. Vědomě při narození tuto cestu neznáme. Nevíme kam jdeme, proč a za jakým cílem. I přesto, že máme jakési vnitřní pocity a tušení, často je zdárně přehlížíme. Přehlížíme sami sebe. Náš vnitřní hlas nás pobízí k porozumění a pochopení smyslu našeho života. Jsme obdarování životem, životem s určitým záměrem, posláním či osudem. Všichni ho máme, jenom jej musíme odhalit. Někdo hledá. Někdo nehledá. Pochopení je krásná věc. Hledejme. Najděme. Nebo nehledejme. Úplně stačí, že budeme cítit a snažit se pochopit. Vnitřní Já nás poté povede správným směrem. Proč bychom měli odolávat a bránit se tomu co je naše? Protože slyšíme “Ty snad nejsi normální!”? Nemusíme být normální. Kdo ví, co to znamená? Pro každého nejspíš něco jiného.

“Co je to Být normální?” mnohdy se ptám sama sebe. Asi nejsem normální. To je přeci ale to krásné. Každý z nás jsme jedineční. Jsme jedinečné bytosti. A jdeme jsou svou cestou, životní cestou jedinečnosti. I když si nyní říkáte, že to tak pro Vás není nastaveno, já pevně věřím, že je. Každý jsme jedinečný. Hledejte a nalézejte.

Životní zkušenosti mě naučili, že být svá (sama sebou) je velmi důležité. Pokud je “nenormální”, že jsem svá, tak jsem to začala chápat jako pochvalu. Těšilo mě to. Dlouho jsem přemýšlela nad tím, proč je „normálnost“ tak důležitá. Zatím jsem na to nepřišla.

Možným důvodem, že nejsem normální, může být, že slepě nenásleduji dav. Vyčuhuji a přečuhuji, což mnohdy lidi neponechává klidnými. Vězte, že nemusíme jít předdefinovanou cestou, když není naše. Každý máme vždy možnost volby. Nějak mi to nikdy nešlo, jít kam mě někdo tlačil a dělat věci, protože někomu jinému to připadá správné. Věřím a nyní í vím, že mé Já ví kam se ubírat. Přesně na podvědomé úrovni i ví jak nejlépe toho dosáhnout. Stačí důvěřovat. I když směr cesty mnohdy není jasný dopředu, věřte svému Já. Ví, kam se ubírá. Jít s davem je někdy jednodušší a jistější. Není špatné jít s davem. Když se pro to rozhodnu, tak jdu s davem. Jdu ale, protože chci. I v tomto případě, jdu s davem jako Já, jedinečná lidská bytost. Nechci být normální. Je krásné to vědět. Jsi jedinečnou bytostí, tak si to užívej naplno.

V minulosti jsem to nechápala stejně. Každý si k uvědomění musíme dojít vlastní cestou. Jak se toto mé vědomí jedinečnosti zrodilo?

Pamatuji si, ze základní školy, že jsem vždy stála v řadě na tělocviku na posledním místě, protože jsem byla malá vzrůstem. Nejdříve mi z toho bylo smutno, jelikož jsem chtěla být první. V této době být první, to je předci nejlepší. Řekla jsem si: „Co je malé, to je milé.“ Od té doby jsem to brala jako Prvenství – z opačné strany jsem přeci byla na 1. místě. Toto své prvenství jsem nehodlala opustit ani, když jsem na střední škole trochu povyrostla. Byla jsem dobrá. Prvenství bylo moje. Záleží hodně na tom, kdo a hlavně odkud se na situaci dívá. Byla jsem jednička. (pozn. autora = minulý čas používám z důvodu, že již dlouho jsem v tělocvičně nestálá v řadě při nástupu. I když jsem vyrostla, vězte, že mé „řadové“ prvenství mi zůstalo.)

SONY DSCStalo se vám někdy, že vám někdo řekl: “No víš, pro tebe je to tak jednoduché. Ale já to neumím.”? Pokud ano, je to úžasné. Máte dar, talent, poslání či osud “-). Nebo trénujete. Je to vůbec jedno jaké slovní vyjádření pro základ (zázemí) vaší osoby použijeme. Znamená to ale, že jste jedinečná bytost. Jedinečná něčím co umí, co zná nebo nějakou drobností či detailem.

Jak se ceníte vy? Jakou jedinečnou vlastnost máte nebo jaký postřeh jste se o sobě dozvěděli? Co vám říká vlastní Já?

Pokud si vás ještě nikdo ve vašem okolí nevšiml, tak máte velkou šanci to na sobě objevit sami. Mám zkušenost, že pokud nasloucháme svému vnitřnímu hlasu (Já), tak je to ta nejsprávnější cesta. Cesta naší jedinečnosti. Cesta našeho úspěchu. Vše se potom odvíjí jaksi snadněji. Dobré je poznat pozorovat znamení, kdy se od vlastní cesty odkláníme. Může mít tisíce různých projevů, ale je to takový pocit, že něco není správně. Může přejít až v dlouhodobou nespokojenost, útlum, nechuť, vyhýbání se něčemu co není s námi v souladu. Ale pozor, zde nemluvím o informacích či překážkách, které jsou těžké a jsou před námi z jiného důvodu – důvodu poznání a vlastního pokroku vpřed.

Pokud jste své poslání ještě neobjevili, tak nezoufejte. Buďte sami sebou, naslouchejte svému vnitřnímu hlasu, poznávejte sami sebe. Vaše cesta se dříve nebo později ukáže.

Jak to tedy je? (z pohledu mých zkušeností):

* každý máme dar, talent, poslání či osud – k jeho nalezení je potřebné naslouchat a věnovat pozornost své jedinečnosti

* při přemýšlení otoč nevýhodu ve výhodu

* naslouchej názorům lidí, kteří vědí, že každý z nás je jedinečná bytost

* každý máme ve svém konání a žití možnost volby

* jakmile člověk pozná proč žije, žije se mu snadněji a klidněji