Cestou jedinečnosti – Máme svá poslání

IMG_3371Častokrát slyšíme o poslání či osudu. Je pravdou, že jakmile člověk pozná proč žije, žije se mu snadněji. Ne proto, že by před tím nežil, ale protože najedou vše dává smysl. Najednou opustí hádky o malichernostech, protože již ví k čemu je předurčen. Vše se zklidní. To za co byl dříve kárán a odsuzován, je nyní jeho velké plus. Doposud nic z toho neviděl. Neznal a neuznával. Okolí si skoro klepalo na čelo, že se určitě zbláznil. Co v tom prosím tě vidíš? Proč to tak máš? Jsi nějaký divný.

Každý máme nějakou tu svoji “maličkost”, která je naše a čím jsme na tomto světě jedinečný. Narozením se na Zemi dostáváme se určitým zadáním naší cesty. Vědomě ji ovšem od začátku ale neznáme. Nevíme kam jdeme, proč a za jakým cílem. I přesto, že máme vnitřní pocity a tušení, časje zdárně přehlížíme. Přehlížíme sami sebe. Náš vnitřní hlas nás pobízí k porozumění a pochopení smyslu života. Jsme obdarování životem. Životem s určitým záměrem, posláním či osudem. Všichni ho máme, jenom jej musíme najít. Někdo hledá. Někdo nehledá. Pochopení je krásná věc. Hledejme. Najděme. Nebo nehledejme. Úplně stačí, že budeme cítit a snažit se pochopit. Vnitřní Já nás poté povede správným směrem. Proč bychom měli odolávat a bránit se tomu co je naše? Protože slyšíme “Ty snad nejsi normální!”? Nemusíme být normální. Kdo ví, co to znamená? Pro každého nejspíš něco jiného.

“Co je to Být normální?” mnohdy se ptám sama sebe. Asi nejsem normální. To je přeci ale to krásné. Každý z nás jsme jedineční. Jsme jedinečné bytosti. A jdeme jsou svou cestou, životní cestou jedinečnosti. I když si nyní říkáte, že to tak pro Vás není nastaveno, já pevně věřím, že je. Každý jsme jedinečný. Hledejte a nalézejte.

Životní zkušenosti mě naučili, že být svá (sama sebou) je velmi důležité. Pokud je nenormální, že jsem svá, tak jsem to v životě začala chápala jako pochvalu. Těšilo mě to. Zamýšlela jsem se nad tím dlouho proč je normálnost tak důležitá. Zatím jsem na to úplně nepřišla. Ale možná nejsem normální, protože slepě nenásleduji dav. Vyčuhuji a přečuhuji, což mnohdy lidi neponechává klidnými. Vězte, že nemusíme jít předdefinovanou cestou, když není naše. Každý máme vždy možnost volby. Nějak mi to nikdy nešlo, jít kam mě někdo tlačil a dělat věci, protože někomu jinému to připadá správné. Věřím a nyní í vím, že mé Já ví kam se ubírat. Přesně na podvědomé úrovni i ví jak nejlépe toho dosáhnout. Stačí důvěřovat. I když to mnohdy to není jasné dopředu, věřte svému Já. Ví, kam se ubírá. Jít s davem je někdy jednodušší a jistější. Není špatné jít s davem. Když se pro to rozhodnu, tak jdu s davem. Jdu ale, protože chci. I v tomto případě, jdu s davem jako Já, jedinečná lidská bytost.

Asi ani nechci být normální. A je krásné to vědět. Jsi jedinečnou bytostí, tak si to užívej naplno.

A jak se toto vědomí jedinečnosti zrodilo?

To máte jako ve škole. Jiný by byl smutný stát v řadě na tělocvik vždy úplně poslední, protože jsem byla vzrůstem velmi malá. Já to brala jako Prvenství – z opačné strany jsem přeci byla na 1. místě. Toto své prvenství jsem nehodlala opustit ani, když jsem na střední škole trochu povyrostla. Byla jsem dobrá. Prvenství bylo moje. Záleží hodně na tom, kdo a hlavně odkud se na situaci dívá. Byla jsem jednička. pozn. autora = minulý čas používám z důvodu, že již dlouho jsem v tělocvičně nestálá v řadě při nástupu. Nějak se ta doba asi vytratila, ale vězte, že mé výškové prvenství mi zůstalo.

SONY DSCStalo se vám někdy, že vám někdo řekl: “No víš, pro tebe je to tak jednoduché. Ale já to neumím.”? Pokud ano, je to úžasné. Máte dar, talent, poslání či osud “-). Nebo trénujete. Je to vůbec jedno jaké slovní vyjádření pro základ (zázemí) vaší osoby použijeme. Znamená to ale, že jste jedinečná bytost. Jedinečná něčím co umí, co zná nebo nějakou drobností či detailem. Jak se ceníte vy? Jakou jedinečnou vlastnost máte nebo jaký postřeh jste se o sobě dozvěděli? Co vám říká vlastní Já?

Pokud si vás ještě nikdo ve vašem okolí nevšiml, tak máte velkou šanci to na sobě objevit sami. Mám zkušenost, že pokud nasloucháme svému Já, tak je to ta nejsprávnější cesta. Cesta naší jedinečnosti. Cesta našeho úspěchu. Vše jde jaksi snadněji. Pokud se ale odkláníme, čekají nás třeba některé překážky, které musíme zvládnout.

Pokud jste své poslání ještě neobjevili, tak mám pro vás radu: “Buďte sami sebou, naslouchejte svému vnitřnímu hlasu, poznávejte se. Vaše cesta se dříve nebo později ukáže.”

Stručné poznatky ze života:

* každý máme dar, talent, poslání či osud – k jeho nalezení je potřebné naslouchat a věnovat pozornost své jedinečnosti

* při přemýšlení otoč nevýhodu ve výhodu

naslouchej názorům lidí, kteří vědí, že každý z nás je jedinečná bytost

každý máme možnost volby

* jakmile člověk pozná proč žije, žije se mu snadněji a klidněji